Musím říct, že jsem se musela stydět. Jako turista bych byla Prahou poměrně znechucená a myslím si, že jelikož je to naše hlavní město, tedy vizitka České republiky, mělo by se o něj také řádně pečovat. Nádraží, chodníky, Václavské náměstí i Staromák, Národní muzeum...všechno špinavé, zašlé, polité, poblité, na zemi jídlo, špačky, exkrementy, odpadky, na trávě a lavičkách válející se opilci, všude, kde se usadíte (ať je to v restauraci na zahrádce nebo v parku do trávy) vás obtěžují žebrající pobudové, kterým není trapně chodit celé dny někoho otravovat než aby si našli práci. Naše krásné památky a budouvy, které mají už nejlepší časy zřejmě za sebou, ve vás vzbuzují akorát lítost, než obdiv. Lítost nad tím, že náš stát raději investuje peníze do silnic, nových budov, přihlouplých politiků a jiných "nezbytností" než aby historické památky a zajímavé objekty, které turisty zajímají nejvíc, udržoval. Přijela jsem z Prahy zpět šťastná, že jsem výstavu viděla, protože byla velmi krásná a přínosná (bohužel se tam nemohlo fotit, takže z fotodokumentace jen takto) a zároveň velmi smutná, protože jestli toto je naše vizitka, rozumím tomu, proč ostatní země o nás nemají příliš valné mínění. A přitom, když si odmyslíte všechnu tu špínu a zanedbanost, je Praha tak krásná.
