10. 7. 2015

tak jsem zase tady...

Letošní rok byl nějaký hrozně moc hektický a až teď jsem konečně dostala "příležitost" trochu zvolnit. Příležitost je v uvozovkách, protože jsem onemocněla a musím ležet v posteli, takže jsem sfoukla prach z klávesnice, abych dohnala resty tady na blogu. Ty jo, naposledy jsem zde naházela fotky v květnu a pak dva měsíce ani vidu ani slechu. Hned však odůvodním proč...

Poslední dobou jsem se cítila dost uhoněná a bez jakéhokoliv času na mé koníčky, rodinu, kamarády...nejhorší však byl květen...a přitom nejlepčejší.....protože jsem po 4 letech úspěšně ukončila středoškolské vzdělání.

A musím teda napsat...
UUUUUUUUUUUUUUUUffffffffffffffff!
a v zápětí
Wooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooohou!
a hned na to
TO JAKO FAKT UŽ NEBUDU MUSET KAŽDOU SOBOTU DO ŠKOLY????

Takové z toho všeho mám pocity. :) Po 4 letech, kdy jsem měla v podstatě z celého týdne akorát volné neděle a ty jsem většinou prouklízela, se mi můj týden natáhl o celý jeden den, kdy si můžu užít rodiny, přátel, nicnedělání, čtení....prostě čehokoli, co se mi zamane. Peckaaa! :)

Ono studovat, když chodíte do práce na plný úvazek a máte rodinu, o kterou se musíte chcete starat, není vůbec žádné peříčko. A kde jsou ještě koníčky a přátele, že?...Měla jsem v pubertě raději poslouchat dospělé moudré mozky, které mi, ať už těmi méně vybíravými způsoby nebo pouhým domlouváním, radily, abych školu dodělala. Alespoň jednu....že jsem přece chytrá holka...

No jo, chytrá holka jsem byla a jsem pořád, akorát v období mé adolescence jsem prodělávala vysoký stupeň kreténismu doprovázeného revolučním odporem k úplně všemu, hlavně však k autoritám, takže nejenže jsem vystřídala několik škol (a vždycky od prváku, protože byly různého zaměření - umělecká, obchodka, strojírenská... :D), ale nakonec jsem se školou sekla úplně (protože všichni jsou přece tak stupidní a já jsem ta nejchytřejší, tak oni mi nemají co říkat a nedejbože mě něco učit, že jo?!)

Hahaa....Musím se teď smát, když si vzpomenu na své pocity. :))

Na druhou stranu, pak jsem si ji dodělala ze své vlastní vůle a jako "normální lidská bytost", takže ono to nakonec bylo asi i ku prospěchu.

Tak jako tak, odmaturovala jsem s vyznamenáním a doufám, že pro moje kluky, kvůli kterým jsem si školu dodělala, budu příkladem minimálně v tom, že když člověk chce, dokáže překračovat hranice svých schopností a na nezbytně nutnou dobu se z něj stane nadčlověk....protože jinak si nedovedu vysvětlit, jak jsem to všechno mohla stíhat! :)