24. 3. 2015

raw stravování - jak to vlastně u nás je?

Jak už jsem v některých svých článcích psala, snažila jsem se přejít na raw stravu. Ano, čtete správně. Snažila - minulý čas. Ale bohužel, být čistě na raw mi nevyhovuje, ač bych si to strašně moc přála, protože je to ideální strava pro naše tělo.

Zjistila jsem, že jsem studený konstrukční typ. Je mi neustále zima, mám studené ruce a proto, když jsem začala konzumovat jen syrovou stravu, tento stav se o hodně zhoršil. Najednou jsem nebyla schopná se zahřát ani ve dvou vrstvách oblečení, přikrytá tlustou dekou a péřovou duchnou. Měla jsem ledové celé tělo. Po přečtení několika odborných článků jsem se rozhodla přechod na 100% raw stravu odpískat, protože podle těchto informací, by mi takový stav těla mohl do budoucna dost zdravotně ublížit.

Nicméně. Hodně jsem si z toho měsíce odnesla. Tady je pár mých poznatků:

1. Zjistila jsem, že mi nedělá problém se kompletně vyhnout kravskému mléku a mléčným výrobkům. Jsem schopna jej v podstatě všude nahradit mlékem kokosovým, které si sama doma vyrobím a které mi ze všech, které jsem zkoušela, chutná nejvíc. (Případně rýžovým, které koupím ve zdr. výživě)

2. Všechny sladkosti, které jsem konzumovala s výčitkami svědomí, mi už nemusí dělat těžkou hlavu. Naučila jsem se dělat mnohem lepší a nezměrně zdravější raw dobroty, kterým běžné cukrové "blafy" nesahají ani po kotníky.

3. Zjistila, že jsem frutarián. Za ten měsíc jsem snědla kila a kila ovoce a jen špetku zeleniny. Což je jeden z dalších hlavních důvodů, proč nemůžu být pouze na raw. Nejsem schopna se donutit sníst zeleninu jen tak, bez čehokoliv k tomu, každý den. A bohužel pro mě, frutariánství je dobré jako chvilková detoxikační záležitost, ale pouze ovoce není tělu schopno dodat všechny potřebné látky, nehledě na to, že časem vám způsobí dost vážnou závislost na cukru. Nedostatek důležitých látek u frutariánství může dokonce vést až k selhání nervového systému.

4. Dalším nemilým překvapením pro mě bylo, že moje tělo špatně snáší kombinace potravin. Ano, všude lidé, syrové stravy znalí, píší o vhodnosti monostravy a důrazně ji doporučují. Ale mě prostě ty saláty chutnají. A jíst třeba jen banán....za hodinu jablko....za hodinu hrušku...a až poté za hodinu pomeranč....já to ale mám ráda dohromady! No, moje tělo má však jiný názor. Dělá mi to v břiše pořádnou neplechu.

5. Maso mi nechybí vůbec. Kdybych jej nejedla už nikdy, rozhodně bych to přežila. :)

6. Trpím frustrací s nedostatku pestré stravy. Jsem poměrně intolerantní na změny v mém jídelníčku a vždy se upnu k určitým potravinám, které mi chutnají a točím je furt dokola. Při klasické stravě ten seznam byl celkem dlouhý, ale u raw se srazil na pár potravin a to mě nudí. Snažila jsem se během toho měsíce vyzkoušet co nejvíc věcí, které jsem nikdy nejedla, ať už z ovoce nebo zeleniny. Některé jsem si na seznam přidala, ale většina byla zavrhnuta jako odporná. Např. kapusta,...bleeee.

7. Na začátku se mi hodně zlepšila pleť a vymizely drobné vrásky. Určitě tomu dost podstatně pomohlo vysazení mléčných výrobků a škrobů. Jakmile jsem tyto potraviny do jídelníčku zařadila zpět, pleť se zase zhoršila.

8. Během doby pouze na raw jsem hodně zeslábla. Ztratila jsem úplně chuť cvičit a mimo jiné se mi i dost výrazně snížilo libido. Podle dostupných informací to způsobil nedostatek hořčíku a zinku.

9. Za celou dobu jsem ztratila 4kg. Což by mohlo být asi bezvadné, ale já už jsem dost hubená a nestojím o další pokles váhy. Nechci být jen kost a kůže. Navíc u takového "hubnutí" je jojo efekt zaručen. Výborně jsem to viděla na jednom víkendu rodinných oslav, kdy se jedlo a pilo na co se přišlo a do raw to mělo opravdu daleko. Za ten víkend mi naskočila 3 kg nahoru a po dvou dnech zpět na raw to zase kleslo....což samo o sobě dost vypovídá. Takové rychlé váhové výkyvy nejsou vůbec dobré.

10. Mé "desatero" bych uzavřela tím, že nejpřínosnější bylo objevení raw stravy jako takové. Proniknutí do světa lidí, kteří se odborně zajímají o přínos potravy a chemické procesy v těle. Zjistila jsem strašnou spoustu informací, o kterých jsem neměla ani páru a pochopila jsem hrozně moc souvislostí a důvodů, proč a jak tělo reaguje. Vím, že některé potraviny už nikdy nevezmu do pusy, protože mě v podstatě zabíjí nebo mi minimálně velmi ubližují. A to uznejte, je přece ta nejcennější informace, jakou člověk může získat.

Závěrem tedy je, že teplého jídla se nevzdám, ale budu usilovně pracovat na tom, abych z našeho jídelníčku trvale vyřadila pšenici, mléčné výrobky, rafinované cukry a škroby. Poslední část pro mě bude asi nejtěžší a v tuto chvíli mi přijde i naprosto nereálná...ale tak....třeba se časem vybičuji a dokážu to! Život je přece jedna velká výzva! :)